Cesta do Řeporyj a setkání s oslem
Po obědě mně čekala cesta do Řeporyj. Je tam cvičák a paničky se tam chtěly mrknout.
Cestu autobusem jsem tradičně prozlobil i když panička tvrdí, že se musím naučit cestovat v klidu.
Vystoupili jsme na náměstí a dali se do hledání cvičáku. Chvilku jsme šli po chodníku pak zmizel a museli jsme jít po krajnici. a to se mi moc nelíbilo. Ale mnohem horší bylo, že jsme došli na takový hnusný mostík, který byl ze čtverečkovaných mřížek. Bylo mezi nima vidět dolů a ani zanic jsem tam nechtěl.Panička mně musela přenést. Sakrovala, ale nesla mně. Tam a potom i zpátky. Pak jsme narazili na nějaký statek a tam jsem uviděl oslíka. Chtěl jsem se s ním hned kamarádit, ale panička mi to zatrhla. Říkala, že by mohl být v ohradě proud a dostal bych ránu do čumáku. Tak jsme na sebe jen koukali, pak to osla přestalo bavit a šel se kousek dál pást. Jo a ještě jsem viděl a slyšel řvát páva a taky kozy ...
Ale cvičák, ten jsme dneska nenašli. Z ničeho nic prásknul hrom, tak jsme se raději vydali nazpátek.
Ještě jsem si pořádně očmuchal druhý konec sídliště, u Alberta si vlezl do kašny a šlo se domů.
Musím říct, že na mém poli a u potoka je to mnohem, ale mnohem lepší.