další očkování, setkání s Trixem, seznámení s Bárou
20.5. - očkování
dneska večer jsem jel na druhé očkování proti borelióze. A paničky jsem příjemně překvapil. Do autobusu jsem nastoupil úplně sám!!! Taky už bylo načase.
Panička ale ví, v čem je problém. Když zastaví dál od chodníku a mezi chodníkem a autobusem je mezera, bojím se skočit. To samé je třeba přes kanál nebo jakékoliv zamřížované místo. Já tam vidím jen díru, a proto odmítám jít dál. Seknu se a panička mně musí přenést.
Na veterinu jsem pádil zase jako divý. Sice jsem se chtěl stavit taky v tom kasinu jako posledně, ale měli zavřené dveře. Byla totiž zima a pršelo. Přede dveřmi na veterinu seděl černý labrador a když jsem se radostně blížil, něco zaštěkal a já se otočil a šel zpátky. Panička se smála a říkala, že mi určitě radil, abych vzal raději zpátečku, že mně tam nečeká nic dobrého.
Přestože bylo už půl 9 večer, byla čekárna plná. A já se nudil. Štěkal jsem a ten labrador mi odpovídal. Dělali jsme dost rámusu, až na nás vyběhla sestřička. Žužlací kostičku mi tentokrát nepřinesla. A dokonce mně píchla :-(
24. května - setkání s Trixem
Dneska jsem se na louce setkal asi po měsíci s dobrmanem Trixem. (jméno možná komolím, páníčkové na něj volají buď Trixi nebo Trity - teď nevím)a moje panička zírala, jakej umím být zlý. Trixovi je sice jen 10 měsíců, ale už je mohutný a já se ho začal bát. A podle toho jssem se choval. Sice jsme si hráli, ale já mu po celou dobu chňapal po krku, štípal ho a cenil zuby. A přitom jsme si vždycky tak krásně zalítali.
25. května - seznámení s Bárou
Na dnešek naplánovaly panličky, že pojedeme ke Hvězdě do třešňovky. Do té, kde jsem se seznámil s Argem. Nakonec usoudily, že je moc velké horko, a že bych byl v autobuse nešťastný. Tak se vyrazilo opět k potoku. A dobře udělaly. Byli jsme tam chvilku, když přiletěla malá černá labradorka Bára. (jestli jsi se náhodou nejmenovala Bára, tak se omlouvám, ale znáš ty páníčky sklerotický :-)
Bylo jí pár měsíců a krásně jsme si spolu zalítali. Její panička se při příchodu ještě trošku kabonila, protože předtím byly u rybníka a pár lidí jí vynadalo že má pejska navolno. Tak šli sem a byli jsme tu spokojeni všichni.
Paním vyprávěla, že její známá má taky šeltii, ale já prý jsem mnohem krásnější. Prý nemá tak nádherný kožíšek. Však bych mohl vyprávět, jak mně panička každou chvilku nahání a vyčesává.
Domů jsem se dovlekl úplně ulítaný. Škoda, že tentokrát nejsou fotky - nebyly nabité baterky do foťáku.
tak alespoň jedna fotka - takhle odpočívám, když přijdu vyřízený z lítání :-)
a ještě jedna když jsem byl menší :-)