Díra v koberci
To jsem byl zase doma sám a přemýšlel, co bych mohl dělat, než se panička vrátí. Ležel jsem u balkonových dveří, protože tam to pěkně profukuje a chladí mi to kožich. Koukám kolem sebe a už to mám. Musím trošku urovnat koberec. Panička večer luxovala, já jí samozřejmě pomáhal, ale nějak tady, zrovna vedle mne, špatně urovnala koberec. Je trošku nadzdvihnutý a koukají z něj nějaké třášně.
No nic, hned to srovnám. Alespoň mám co dělat. Jenže co to? Jednu třáseň ukousnu, ale hned na mně pokukuje několik dalších. A smějou se mi: "že mně nekousneš, a mně taky ne", chichotají se.
Tak to tedy ne!!!!! Hned se do vás pustím. Zoubky a drápky udělaly své. Najednou je v koberci díra. A třásně se posmívají dál - hihi, počkej až se vrátí panička, ta ti vypráší kožich. Najednou mám po náladě a jdu radši spát.
Panička vzápětí přišla, bouřlivě jsem ji přivítal a myslel si, že nic nepozná. Ale poznala, díra pěkně svítila novotou. Nezmohla se na nic jen zvolala:" Oskárku, ty darebáku co ta díra? Ty nemáš dost svých hraček?"
Samozřejmě, že mám, ale já chtěl přeci jen trošku urovnat ten zatracený koberec.