Jak je dobré mít pořádný kožich
Někdy v půlce září jsem si řekl, že dost bylo starého kožichu a začal jsem línat. A to fakt hodně. Do dneška ze mne panička neustále vyčesává kupy chlupů. Mám jich ale i tak pořád dost, jen "kalhotky" mi mizí :-) Panička se směje, že z nich mám už jen trenky a jestli nepřestanu s línáním, budu mít jen slipy. A dneska mně ten můj kožich zachránil.
Ale pěkně popořadě. Ráno jsme se šli tradičně vvylítat na pole. Byla hrozná mlha, skoro nikam nebylo vidět. A nikde ani tlapka. Po chvilce se odněkud vynořil jack russel Jouí (já nevím, jak se píše, ale panička mu říká Džouí). Chvilku jsme si běhali, já je šel kousek vyprovodit a pak jsme se vrátili zpátky na pole. Začal jsem lítat ... a ze zatáčky se vyloupli z mlhy páníčkové od Garpa. Panička se mne rychle snažila přivolat, ale já vyrazil k nim. V tu chvíli se proti mne vyřítil Garp, jeho pán se ho snažil zastavit, ale marně. Okamžitě jsem vzal tlapky na ramena a mazal od něj pryč. Moje panička byla hrůzou bez sebe, celá se třásla a v očích jí štípaly slzy. Bezmocně koukala, jak se snažím Garpovi utéct. Ale copak jde utéct ridgebackovi? Lítám sice jako blesk, ale teď jsem neměl ani tu nejmenší šanci ... dohonil mne, srazil mne tlapou a chytil tlamou nad ocasem. Moc jsem se bál, přikrčil jsem se jak jen to bylo možné a zaječel. Ale to už přibíhal jeho páníček a začal paničku uklidňovat, že mi snad nic neudělal. Jenže je známo, že Garp nemá rád psy-kluky. Na mne skoro pokaždé vrčel ještě když jsem byl štěně, takže jsme se mu radši vyhýbali. Teď mne zachránilo, že nejsem vůbec agresivní, neperu se a raději se podřídím. To kdyby se hnal za Kenem, to by byl opravdový mazec, ti dva se k smrti nenávidí.
Panička mne hned ohmatala a doma pořádně prohlídla, jestli nemám někde kousanec.Ale kromě pořádného šoku a uslintaného zadku, se mi nic nestalo. Naštěstí!!!! Určitě mne zachránil i můj huňatý kožíšek.