Jsou mi dva roky
Už v úterý jsem vyčmuchal u paničky v batohu nějaké dobroty. Ale dělala drahoty a nic mi neukázala. Prej to budu mít o víkendu na dortu. Ale abych nepřišel zkrátka, dostal jsem sušené prasečí ucho. Nejdřív jsem si ho olízal, pak jsem dobu chodil s uchem v tlamě po bytě, kňučel jsem, že si ho chci schovat. Jenže žáné místo se mi nezdálo dost bezpečné. Měl jsem ho asi na třech místech - u paničky v posteli, na křesle pod polstářkem, na sedačce pod polštářkem a u mne v pelechu. Nakonec jsem ho zblajznul. Pro jistotu. Pak jsem si na něj vzpomněl, ale už jsem ho nenašel. Panička se mi smála, že už jsem sklerotik. Ale co kdybych měl schované ještě jedno??!!!!
tak dneska jsou mi dva roky. Jo jo letí to,nedávno jsem byl malá chlupatá kulička a teď už vééélikánskej pes. A taky už trošku rozumný :-), povídala panička. Ráno jsem si chtěl pořádně užít prochajdy, schválně jsem zastavil u polní cesty, že chci jít lítat na pole, ale ne, panička neměla čas. Že prý pořádná lítačka bude až zítra, protože dneska musí jít vydělávat na granulky. Ach jo. Ale prý mi to vynahradí až přijde, že prý dostanu dárky. (teprve je šla koupit - to je co!!!) Doma se hned k ničemu neměla, jen mi dala nějaký sušený pařát. Prej, Oskárku to je dobrůtka. Blééé, fuj, jen jsem k tomu čuchnul, ani jsem to nevzal do tlamy. Ještě teď se to válí na koberci u postele. Ať z toho udělá páníčkovi polivku, já to nechci. Čekal jsem na ty dárky, ale panička nic. Tak jsem se obsloužil sám. Vlezl jsem jí do batohu a vytáhnul si nádhernej, červenej míček na provázku. A byl jsem radostí jak utrženej ze řetězu. Pak jsem dostal ještě nějaké ňamky - sušené fujtajblíky co mám rád a prasečí ucho. A zítra - bude psí dort - jen pro mne. Teda ne tak docela - panička dá ochutnat i našim papouchům.