Moji kamarádi, v rybníce a potoce
Páni, já se v týdnu měl báječně. Skoro každý den jsem lítal s Bibinkou a Kenym. Vojtěška je na poli moc vysoká, takže ze mne a Kenyho je vidět jen ocas. Ale to vůbec nevadilo, lítali jsme jako blázni.
A dneska jsem po delší době lítal opět s Larissou. To bylo radosti. Prý jsem jediný, s kým si tak krásně zalítá. Aby ne, však se jí hrozně líbí můj huňatý ohon - rádá mně za něj chytá :-)
Odpoledne se mělo jet do Řeporyj, protože na tamním cvičáku bylo agility. Paničky to chtěly omrknout, že prý bych tam mohl začít chodit.
Ale protože bylo zase hrozné vedro (a taky při představě, že bych mussel trpět v autobuse a panička mně vléct v náruči po té zatracené lávce), padly i další návrhy: někde v Prokopáku je prý pláce pro pejsky - je tam kladina, nějaké překážky, můžu si tam očmuchat koníka, kozy, ovce ... to by se mi prý mohlo líbit.
A další návrh byl jít tradičně k potoku.
Haf, haf, haf, dorážel jsem na paničku venku, chci se čvachtat. Nakonec jsem je přesvědčil a šlo se k vodě. (ony opravdu ty bláznivky chtěly ke zvířátkům).
U rybníka mi dali zase to zatracené stopovací vodítko, prý abych nevlítnul mokrý k někomu na deku jako posledně.
Panička chtěla abych zkusil plavat, ale já ne, jakmile mi sahala voda na bříško, mazal jsem na břeh. Ani piškůtky, které mi házela do vody, mně nenalákaly. Kdepak, tyhle ať si zblajznou kačeny, já dobře vím, že panička má další v ledvince.
U potoka jsem se zase vylítal tak, že jsem sotva pletl nohama. Doma jsem chtěl jít hned chrnět, ale zvědavost mi nedala. Panička, celá rudá, totiž začala čarovat. Vzala jogurt a místo aby mi ho dala nebo ho sama zblajzla, i ho napatlala na obličej. To je nějaká nová hra? divil jsem se a štěkal jako divý. Snažil jsem se jí olízat, ale nedala se.
Prý si chladí spálenej ksicht od sluníčka :-)