Návštěva veterináře, očkování proti borelióze
Už je to tak, dneska mně zase čekala jízda autobusem. Ale jsem mazanej, já nikam nechci, tak jsem si na zastávce lehnul a ani se nehnul. Přilepil jsem se k zemi, takže mně panička musela pěkně podebrat a zvednout a přitom si odřela klouby na ruce. To zase bude horor, povzdechla si odevzdaně.
Jízdu jsem přežil a jakmile jsem zjistil, že se jde na veterinu, letěl jsem jak splašený. Já tam totiž chodím rád. Jenže jsem si v tom kalupu spletl vchod a cpal jsem se do nějakého kasina. Ale panička mně tam nepustila, prý tam pejskové nesmějí ... škoda, třeba bych měl šťastnou tlapku a vyhrál nějaké ty kulaté nesmysly, co dává panička za moje žužlací fujtajblíky.
Pak už jsem veterinu hrvě našel. V čekárně jsem netrpělivě poštěkával a kňučel, abych je tam vevnitř trošku popohnal a nemusel dlouho čekat. Když vyšla sestřička, přinesla mi žužlací tyčinku, aby mi to čekání líp utíkalo. A pak už jsem šel dovnitř. Teda jen mezi dveře, tam jsem to zapíchnul, vždyť mi ta tyčinka stačila. Už bych mohl jít přeci domů. Ale ne, pan doktor mně prohlédl a sestřička mně píchla proti borelióze. Ani jsem si toho nevšimnul a za tu mňamku to určitě stálo.
Na zpáteční cestě mně na oplátku převezla panička. Jakmile zblejskla autobus, postavila mně na lavičku a pak mně krásně přenesla do autobusu.
Jo a za 3-4 týdny si to musím zopakovat. Ale nevím, jestli k tomu bude i ta žužlací tyčinka :-)