Neplánovaně na veterině
Od rána jsem nějak nebyl ve své kůži. Neměl jsem vůbec žádnou chuť na granulky, ani žádné pamlsky mně nelákaly. A to je u mně na pováženou, protože o mně doma říkají, že jsem popelnice. Ne, že bych žral něco fujtajbl, ale vždycky vymetu mističku jedna radost. Tak jsem jen tak polehával a pospával. A nenechal jsem se nalákat ani na žádnou hru. Panička si dělala velké starosti, protože tady na sídlišti někdo tráví psy. A byl víkend na krku. Co když se mi přitíží? Opravdu za celý den jsem nevzal nic do tlamy, a protože to není u mne normální, jelo se večer na veterinu. Tam chodím celkem rád a v čekárně jsem vždycky netrpělivý, abych už byl vevnitř. Pan doktor mě prohmatal a koukal se mi do tlamy. Pak jsem dostal 2 injekce - ani jsem necekl. No a kdyby mi bylo hůř, tak máme jet na veterinární kliniku. Dneska už mi páníčkové nemají nic dávat a od zítřka mám dietu. Huráááá a mňam, to si zase pošmáknu.
Dieta - to je rýže s kuřecím masíčkem - a to mám moc rád.
sobota - už je mi naštěstí dobře, ale musím alespoň trošku předstírat, že to ještě není ono. Nechat se několikrát denně rozmazlovat dietou - to si nechám líbit. Však on mi nikdo granule nesní.
Panička naoko brblá, jak jsem mazanej, ale je ráda, že jsem v pořádku. I když prý místo návštěvy veterináře, jsem mohl mít víc jak 3 kila granulí.