Poprvé na cvičáku
Panička ráno povídala, že už dneska začnu chodit do školy. Nedostal jsem sice žádný školní batoh, ale co. Stejně všechno nesla panička. Musel jsem mít stahovací obojek, náhubek (ten příšerný), oblíbenou hračku - panebože kterou, když mám rád úplně všechny , očkovací průkaz a hlavně piškotky.
Venku bylo pěkně hnusně, ale stejně jsem musel. U autobusu jsem dostal košík na fífák, chvilku jsem se s ním pral, abych ho shodil dolů a pak už rychle do autobusu. Co rychle, já autobus nemám rád, tak jsem se zapřel nohama a že nikam nejdu. Ale panička mně bafla pod břichem a do autobusu donesla.
Ve škole se nás, psích uličníků sešlo tak akorát. Rychle jsme se seznámili, očichali a už jsme mazali na cvičnou louku. Hodinka rychle utekla a to nejlepší nás teprve čekalo. Po cvičení a poslouchání jsme šli do lítacího prostoru a tam jsme se vyřádili. A protože bylo po dešti, tak si páníčkové domů odváželi pěkně mokrého a zabláceného psa. Myslím, že se mi tu bude líbit, už se těším zase na příští sobotu.