Prokopská tlapka
dneska vypukla dlouho očekávaná akce - další sraz Netíků a jejich pánečků.
Na Prokopské tlapce se sešlo 10 pejsků se svými páníčky, nejvzdálenějším účastníkem byl Bobiš s Liborem a Bohdanou, nejblíž to měl Oskar a o pár vchodů delší cestu Larissa. Jinak se z našeho teritoria nikdo nezůčastnil. Sísovic na nás halekali z balkonu, že nemůžou a paní se Sárou jsme potkali až při návratu u našeho vchodu. Tak se alespoň seznámila s Netíkama.
Hned na začátku nás čekala dvě obrovská překvapení. Tím prvním byl Nico, nový člen Renouškovy smečky, tím druhým příjezd Bobiše a jeho dvounožců.
Prochajda byla příjemná, šlo se pomalým tempem, aby všichni pejskové stačili. Během cesty se skotačilo, honilo, lítalo a hlavně žebralo. Jakmile u někoho zašustil pytlík, měl u sebe hordu všech psů. Někdy to bylo opravdu o prsty a každou chvilku se ozývalo auvajs. Bylo krásně teplo, na louce dokonce až moc. Ale pejskům to zase až tak moc nevadilo, chladili se totiž v potoce. No a Oskar samozřejmě nezklamal a vyráchal se v jediné louži, která v Prokopáku byla.
A kudy jsme šli? Ukázali jsme kamarádům, jaké krásné místo mám ke svým prochajdám. Od školky, kde byl sraz ,jsme šli Šípkovou cestou a mezi poli se vydali dolů k lomu Opatřilka a dál až k butovickému hradišti. Tady jsme udělali společnou vzpomínkovou fotku a vydali se nazpátek. Po cestě byl potůček, který jsme samozřejmě skoro všichni museli vyzkoušet.
Poté jsme pokračovali do Holyně a podél potůčku jsme šli spodním úsekem prokopského údolí. Nakonec jsme se vyšrabali cestičkou nahoru a po okraji prokopáku jsme se vydali přes louky zpátky k výchozímu bodu naší Tlapky.
Po Prokopské tlapce šli všichni Netíci k nám domů - a bylo to vyrovnané - 7 pejsků a 7 dvounožců. Chvíli jsme poseděli, zdlábli co bylo na stole, poklábosili a najednou byl čas, rozloučit se. Bylo to moc fajn, ale nějak moc rychle to uteklo.
Jen jeden škrakoup se na Tlapce vytvořil a způsobil jsem to já. Nějak se mi nezdálo, že u nás doma dostává Bobiš nějaké ňaminky a tak jsem po něm vystartoval. A on po mně. Kousnul jsem ho a teprve později se ukázalo, že musel na ošetření na veterinu. Paničku to moc mrzelo, ale díky tomuto incidentu, získala panička v Bobišově páníčkovi velkého kamaráda.