Prolenošený týden, rozmazlování, cvičák
Tak tenhle týden jsem dost prolenošil. Pacina , s kterou jsem si něco v neděli udělal, mne pořád bolela a já kulhal ještě ve středu večer. Venku jsem nelítal, ale chodil důstojně jen na čmuchanou a míčky doma mne vůbec nezajímaly. A to je co říct, protože jsem míčkový maniak a nezmar. Zato páníčkové mne hýčkali kuřecím masíčkem, abych byl co nejdřív v pořádku.
A fakt to fungovalo. Jakmile jsem ve čtvrtek ráno vylezl z pelíšku, hned jsem měl v tlamě tenisák a dožadoval se házení. Konečně jsem přestal kulhat. A v pátek odpoledne jsem si parádně zalítal se Sísou a její labradorčí kámoškou na poli a na nějakého Kulhánka jsem si už nevzpomněl.
V sobotu mně víceméně měl na starosti páníček, protože paničky jezdily po nějakých nákupech. (přivezly nějaké hadry, boty a jen jedno prasečí ucho). Toho jsem náležitě využil, protože jakmile zaškrabu packou na páníčkovo koleno, hned se mnou jde ven. (samo, že někdy u toho hudrá, že se mnou byl před hoďkou) No a to zrovna jsem chtěl jít ven, když paničky přišly. Už jsme byli připraveni, tak jsem šel ještě s páníčkem. Venku ho moc neposlouchám (už vim, že je na mně moc měkkej), a tak když jsem zblejsknul psího kámoše, na nic jsem nečekal a hurá za ním. Páníček to taky nečekal a jak jsem škubnul vodítkem, najednou byl na zemi a rukou přistál v psím hovně - hahaha, haf, haf, haf. Nadával ještě doma, ale obě paničky se mohly potrhat smíchy.
V neděli po "o" mně čekalo zase to hrozné vyčesávání. Vůbec nechápu kde panička ty hromady chlupů na mně bere. Vždyť včera to bylo to samé a přitom jsem pořád huňatý. (teda až na kalhotky)
Potom jsem jel na cvičák jen se starší paničkou, protože ta mladší mi ujela. Představte si, že jela na čumendu do Nymburka - na tamějším cvičáku byl den psích sportů. No a nás nechala doma!!! (neměl bych jí za to alespoň štípnout?)
Na cvičáku to bylo supéééér! Bylo nás tam jen 5 a tentokrát si tam na mne nikdo nedovoloval, takže jsem se báječně vylítal. Dostal jsem dokonce i pochvalu, že jsem neštěkal.
Jen k aportu měla paní cvičitelka připomínky. Vůbec nejsem naučený, abych seděl a čekal na povel aport. To ale není žádná legrace. Miluju, když panička mrskne míčkem a já už jsem v letu. Kdepak nějaké zdržování se sezením. A taky při přinesení to není to pravé ořechové. Míček přinesu, vyplivnu někde poblíž paničky a sednu si jí k noze. Teda když se mi zrovna chce. A správně bych si měl předsednout před paničku s aportkem v tlamě a čekat, až si ho sama vezme. Zlatý psí voči!!!! To teda nevim, jestli zrovna tohle mně bude bavit - ale zkusíme prý na tom zapracovat. A když to nepůjde, tak to nepůjde - důležitější je pro nás radost ze hry.
Jo a panička se z Nymburka vrátila chvilku po nás. Prý to tam bylo nádherné (tak proč nás nechala doma? Já jí radši místo toho štípnutí kousnu). A taky voněla nějakými, mně neznámými psy!!!
Přeci jen jsem z toho lítání nějak unavený, tak pa, já jdu chrupat.
takhle se u nás vyčesává :-) nevěřím vlastnímu čenichu, to má být ze mně??