Setkání s Larissou, odpoledne strávené v Helppesu
Ráno jsem se po dlouhé době setkal na poli s Larissou. Naposledy jsme se viděli někdy začátkem dubna. Ze začátku jsme oba dělali, že se vidíme úplně poprvé. Dobu jsme jen tak stáli a navzájem se hypnotizovali. Pak jsme se k sobě začali pomalu plížit ......a najednou jsme oba naráz vyrazili a velká honička mohla začít.
Zatímco jsme se proháněli, pán vyprávěl mojí paničce, proč nebyli tak dlouho vidět.
Takže: v dubnu začala Larisska poprvé hárat a chodili ven tak, aby potkali co nejméně psích nápadníků. A sotva tohle "kritické" období skončilo, lítala u rybníka v rákosí a udělala si něco s uchem. Měla ho plné krve a skončili na veterině. A do třetice se jí stal ošklivý úraz. Při aportování vlítla do vysoké trávy a rozřízla si zadní nohu. Má tam 3 stehy, dostala antibiotika a injekce proti bolesti. Ven chodila jen když to bylo opravdu nutné, dokonce nechtěla jíst a odmítala i vodu.
Naštěstí už je jí dobře. I když měla ještě na noze botičku, krásně jsme si zalítali.
Sotva jsem si doma trošku odpočinul, čekala mně další cesta. Autobusem a dokonce tramvají. Tou jsem ještě nikdy nejel. Dostal jsem pochvalu, na autobus už si pomalu zvykám - už to není takový horor. (teda jak kdy). A v tramvaji se mi líbilo - je tam přeci jen víc místa.
A kam jsem jel ? Na cvičáku Helppes byla soutěž vodících a asistenčních psů a jejich páníčků. A protože soutěžila i paniččina kamarádka Monika s Flórou a kamarád Radek s Endym, jeli jsme je podpořit.
A těch pejsků co tam bylo. Žádný si mne ale nevšímal. Flóra se po mně ohnala a dala mi najevo, že jí nemám otravovat, Endy mně přehlížel a jeden chodský ovčák po mně dokonce vyjel tak, až jsem se svalil. A když jsem šel potom okolo něj v uctivé vzdálenosti, alespoň cenil zuby a vrčel na mne. Byl to kupodivu taky vodící pes.
Pejskové se svýma páníčkama soutěžili v poslušnosti a jak reagují na povely v různých situacích. To jsem koukal. Třeba při odložení, které trvalo celou věčnost, museli zůstat ležet.Když zůstali sice na místě ale sedli si, šly body dolů. A když odešli z odložení, body mizely šmahem. A nebo je pustili z vodítka a tam byla slepice a obrovský králík. A oni si jich nesměli všímnout a měli se nechat přivolat zpátky. Tak to já bych si je pěkně očmuchal.
Další disciplína byla i reakce psa na střelbu z pistole. Sice jsem nesoutěžil, ale reagoval jsem - splašil jsem se. Nejprve jsem chtěl vzít do zaječích, pak jsem se snažil vydrápat paničce do náruče, a když jsem nepochodil, tak jsem se jí snažil alespoň vylézt na záda :-)
Pak šli soutěžící na tramvaj a odjeli soutěžit do Řep. Monika říkala, že to bylo dost náročné a když se vrátila, byla moc unavená a Flóra taky.
Jo a taky tam natáčela televize Prahy 13 - vidět sice nejsem, ale slyšet ano. Štěkal jsem jak divý aby si mne taky všimli.
Na vyhlášení výsledků jsme bohužel nemohli čekat. Hrozně se zatáhlo a panička se bála, že přijde bouřka, které se taky bojím. (prej jsem strašpytel a posera)
A výsledky? Monča byla ve své kategorii na 1. místě a Radek ve své čtvrtý.
Ale určitě vyhráli všichni, kdo se zůčastnili.