Sežrané knížky
Dneska jsem se prý zase vyznamenal. Tak nevím, je to pochvala nebo ne? No nejspíš ne, protože panička, ta mladší, mi po příchodu domů povídá:" ty čokle, já tě snad zamorduju". A přitom koukala k posteli, kde se válely její dvě knížky z knihovny. Trošku jsem si je četl a zapomněl jsem je vrátit. Snad se tolik toho nestalo, myslel jsem si. Jen jsem se chtěl mrknout, co si to pořád prohlíží, místo aby se mnou byla venku.Panička něco mumlala - jakože proč jsem si nevzal časopisy, které byly hned vedle knížek, že mám spoustu hraček, které mohu žužlat, atd. Raději jsem jí přestal poslouchat a čekal, až se mnou půjde ven.
Na druhou stranu musím uznat, že se na mne nezlobila doopravdy, uznala, že je to její chyba. Má mít všechno schované, abych to nezničil.Akorát neví, jestli mně má prásknout v knihovně a nebo jestli má udělat blba ze sebe a říct, že je někde zapomněla. Ono to stejně vyjde nastejno a to pěkně draho. Už mi dokonce vypočítala, co všechno bych za ty peníze mohl mít. Třeba pytel granulí. Jenže já vím, že granulky mi musí koupit tak jako tak. Takže na tohle jí nenalítnu. Tak mi ukazovala, jak velkou hromadu piškotů bych mohl mít. Nebo co by bylo smradlavých střívek a podobných fujtajblíků. Škoda no, vždyť ty knížky vlastně ani nebyly dobré. Vůbec mi nechutnaly.