Svatý Jan pod Skalou
12. 9. 2009
Tak výlet byl jedním slovem suprovej. Byli jsme se podívat ve Svatém Janu pod Skalou. Úplně nejdřív jsme se šli podívat na studánku sv. Ivana - tam panička načepovala léčivou vodu a společně jsme ji pili. Pak jsme obešli bývalý klášter a hrozně kamenitou cestou jsme se vydali vzhůru za dobrodružstvím. Šli jsme asi půl hodiny, ale po špatné cestě. Tak jsme se vrátili zpátky ke klášteru a začali stoupat do nebes. Panička byla ve svém živlu, sice funěla jak čuník, ale stačila jít, fotit a ještě mi házet kamínky. Zato páníček skoro ceslou cestu brblal a místama i nadával. Ale za ten výhled ta ohromná námaha stála.
Ještě jsme se byli podívat v Solvayových lomech a tam se svezli důlním vláčkem. To alespoň páníček na chvilku přestal brblat. Ale odmítl jít stejnou cestou nazpátek - že po těch hrozných přírodních schodech ho nikdo dolů nedostane. Tak mu panička poradila, ať slaní dolů - to bude dole nato šup. Nakonec nám poradil pán od vláčku kudy jít a schodům se vyhnout.
Dole jsme navštívili místní kostel a jeskyni svatého Ivana - to je nádhera, jen se tam nesmí fotit. Teda já vždycky čekal s jedním z páníků venku, protože do kostela nesmím. Znova jsme si nabrali vodu ze studánky a šli se podívat na místní hřbitov a kapli svatého Maxmiliána. No šla vlastně jen panička, páníček na hřbitovy nechodí a tvrdí, že obě moje paničky jsou divný a praštěný - jemu prý bude stačit jít tam jen jednou. Panička ho vždycky ale vytočí tím, že by tam měl chodit taky, aby věděl, do čeho potom půjde
No a jako zpestření při čekání na autobus jsme viděli auta - veterány. Byla zrovna nějaká soutěž - jel se závod Řepy-jíloviště. Panička běhala za autama a fotila jak blázen a páníček se mnou v klidu čekal na zastávce.
Prožili jsme krásný den, jen asi příště necháme páníčka doma
Ještě jsme se byli podívat v Solvayových lomech a tam se svezli důlním vláčkem. To alespoň páníček na chvilku přestal brblat. Ale odmítl jít stejnou cestou nazpátek - že po těch hrozných přírodních schodech ho nikdo dolů nedostane. Tak mu panička poradila, ať slaní dolů - to bude dole nato šup. Nakonec nám poradil pán od vláčku kudy jít a schodům se vyhnout.
Dole jsme navštívili místní kostel a jeskyni svatého Ivana - to je nádhera, jen se tam nesmí fotit. Teda já vždycky čekal s jedním z páníků venku, protože do kostela nesmím. Znova jsme si nabrali vodu ze studánky a šli se podívat na místní hřbitov a kapli svatého Maxmiliána. No šla vlastně jen panička, páníček na hřbitovy nechodí a tvrdí, že obě moje paničky jsou divný a praštěný - jemu prý bude stačit jít tam jen jednou. Panička ho vždycky ale vytočí tím, že by tam měl chodit taky, aby věděl, do čeho potom půjde
No a jako zpestření při čekání na autobus jsme viděli auta - veterány. Byla zrovna nějaká soutěž - jel se závod Řepy-jíloviště. Panička běhala za autama a fotila jak blázen a páníček se mnou v klidu čekal na zastávce.
Prožili jsme krásný den, jen asi příště necháme páníčka doma