Zase u potoka a rybníka, seznámení s kníračkou a se Sárou
Dneska se šlo zase k potoku. Posledně se mi tam moc líbilo, i když jsem si odtamtud přinesl domů klíště. Je fakt že mně panička pořád vyčesává a prohlíží, ale tohle nenašla. A že bylo!!! Jak třešňová pecka, povídala. Měl jsem ho prý několik dní, protože skoro odpadlo samo.
Odpoledne jsem si nejdřív pěkně zalítal na poli. No pěkně, to se snad ani nedá říct. Je tam vojtěška už docela vysoká, takže musím víc skákat. Pak se šlo k rybníku. Tam jsem se seznámil s kníračkou. Vím, že jí bylo teprve 7 měsíců, ale jméno jsem zapomněl. Začali jsme spolu lítat a já byl tak nadšený, že jsem vlítnul do rybníka mezi kachny. Ven jsem vylezl celý žlutozrzavozelený. Panička myslela, že je tam tak špinavá voda .....ale nebyla. Tu krásnou barvu jssem měl z pampelišek. No a takhle krásně mokrý a barevný jsem vlítnul mezi dva lidi, co tam seděli na dece. Nestačili mě od sebe odstrkovat, byli totiž v bílých trikách. Větší panička pro mně letěla jak splašená a nestačila se za mne omlouvat. Vzali to naštěstí s humorem a já jim na rozloučenou ještě zatancoval na tašce s nějakým jídlem :-)
A nakonec jsem se ještě seznámil s border kolií Sárou. Tý bylo rok a půl a spolu a s paničkama jsme šli k potoku. Sára si se mnou vůbec nechtěla hrát, prý jí stačí, když jí panička hází klacík.
Ale i tak jsem se pořádně vylítal. Sára lítala za klacíkem a já za Sárou.
Z téhle prochajdy jsem byl tak unavený, že jsem doma okamžitě usnul jak špalek a ani mi nevadilo, že mně panička přitom vyčesávala.